Narozený: 1925
Zemřel ve věku: 78
Také známý jako:Idi Amin Dada Oumee
Born Country:Uganda
Narozen v:Koboko, Uganda
Slavný jako:Bývalý prezident Ugandy
Citáty Idi Amina Diktátoři
Rodina:
Manžel/Ex-:Kay Aminm (1966–1974), Madina Aminm (1972–2003), Maliamu Aminm (1966–19740), Mama a Chumarum (2003–2003), Nora Aminm (1967–1973), Sarah Kyolabam (1975–2003)
otec:Andreas Nyabire (1889-1976)
matka:Assa Aatte (1904–1970)
sourozenci:Amule Amin, Deah Amin, Ramadhan Amin
děti:Ali Amin, Faisal Wangi, Haji Ali Amin, Hussein Amin, Iman Aminu, Jaffar Amin, Kato Amin, Chadídža Otevřít Amin, Maimouna Amin, Moses Amin, Mwanga Amin, Taban Amin, Wasswa Amin
Zemřel dne: 16. srpna , 2003
místo smrti:Specializovaná nemocnice a výzkumné centrum krále Faisala, Rijád, Saúdská Arábie
Další faktavzdělání:Islámská škola
Pokračujte ve čtení nížeDoporučeno pro tebe
Yoweri Museveni János Áder Chu Ťin -tchao V. V. GiriKdo byl Idi Amin?
Idi Amin byl ugandský vojenský důstojník, často považován za nejkontroverznějšího vůdce Ugandy. V letech 1971 až 1979 sloužil jako třetí prezident země a byl považován za masakra lidí v Ugandě jako „řezník“. Než sloužil v nejvyšší pozici země, měl skromný začátek. Amin, opuštěný otcem a vychovávaný matkou, opustil školu ve velmi mladém věku. V roce 1946 vstoupil do britského koloniálního pluku a sloužil v Somálsku a Keni. Bylo to jeho naprosté odhodlání, vytrvalost a síla, které mu pomohly prosadit se v řadách. Nakonec se stal „Afandem“ nebo praporčíkem, což byla nejvyšší hodnost černého Afričana v britské armádě. Stal se velitelem sil a v roce 1971 převzal moc sesazením Miltona Oboteho při vojenském převratu. Aminovo období ve funkci prezidenta bylo poznamenáno obdobím obrovského rozvratu a zničení. Vykázal Asiaty ze země, což dále zhoršovalo již tak upadající ekonomiku. Byl v podstatě důvodem genocidy v Ugandě v roce 1972, která měla za následek smrt více než jednoho lakhu lidí. Korupce, nepotismus, zneužívání lidských práv a politické represe byly za jeho vlády na vrcholu. Mezinárodní vztahy také utrpěly, když se snažil uzavřít spojenectví s Libyí, Sovětským svazem a východním Německem. Zajímavé je, že nikdy nedostal vyznamenání za zásluhy (DSO) ani vyznamenání Vojenského kříže (MC). Kromě toho si na sebe udělil doktorát práv z „Makerere University“ a prohlásil se za CBE nebo „Conqueror of the British Empire.“ Také si dal titul „Jeho excelentní prezident pro život, polní maršál Alhaji Dr. Idi Amin Dada, VC, DSO, MC, CBE. '
Image Credit https://www.youtube.com/watch?v=6esxP2_VEUA (Filmy YouTube)
Image Credit https://www.youtube.com/watch?v=qFHHCSEfILc (Stephanie Cheng)
Image Credit https://www.youtube.com/watch?v=Ph6IpYBc_JA (Kalahulabamba)
Image Credit https://www.youtube.com/watch?v=yYDNAVDDsvQ&index=8&list=PLugT7r7Ew_tb8cI4b1vJocYFgR3DdfQXX (Kalahulabamba)
Image Credit https://www.youtube.com/watch?v=BtRC8cHi8Fw (Proti znakům)
Image Credit https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Idi_Amin_-_Entebbe_1966-06-12.jpg (Moshe Pridan [veřejná doména])
Image Credit https://www.youtube.com/watch?v=yYDNAVDDsvQ&index=8&list=PLugT7r7Ew_tb8cI4b1vJocYFgR3DdfQXX (Kalahulabamba) Předchozí další Dětství a časný život Idi Amin se narodil jako Idi Amin Dada Oumee v Koboko nebo Kampala, Andreasu Nyabirovi a Assa Aatte, bylinkáři. Jeho otec Andreas byl příslušníkem etnické skupiny Kakwa, která později přešla z římského katolicismu na islám. Existují nesrovnalosti týkající se Amina data a místa narození. Zatímco většina zdrojů tvrdí, že se narodil kolem roku 1925, jeho syn Hussein uvedl, že Amin se narodil v roce 1928 v Kampale. Opuštěný jeho otcem, Amin byl vychován jeho matkou v severozápadní části Ugandy. Akademicky získal rané vzdělání z islámské školy v Bombo. Ve čtvrté třídě však školu opustil.
Pokračujte ve čtení níže Kariéra Vzal si různé drobné práce, aby se uživil, než byl v roce 1946 přijat jako pomocný kuchař v armádě důstojníkem britské koloniální armády. V roce 1947 byl převezen do Keni, kde na dva roky prokázal svou službu 21. pěšímu praporu KAR v Gilgilu. V roce 1949 byl spolu s jednotkou poslán do boje proti somálským rebelům ve „válce Shifta“ v Severní Keni. V roce 1952 byla jeho brigáda nasazena, aby se vypořádala s rebely Mau Mau v Keni. Ve stejném roce byl povýšen na desátníka. Následující rok byl povýšen na post seržanta. V roce 1959 byl povýšen do hodnosti „Afande“ (praporčík), což je nejvyšší hodnost, v jakou mohl černoch v té době doufat v koloniální britské armádě. V roce 1959 se vrátil do Ugandy. O dva roky později byl povýšen do hodnosti poručíka, čímž se stal vůbec druhým Ugandanem, který se stal důstojníkem. Ve své nové funkci dostal za úkol ovládat dobytek šustící mezi ugandským Karamojongem a keňskými kočovníky Turkana. Nezávislost Ugandy na Spojeném království přinesla pro Amina další dobré zprávy, když byl v roce 1962 povýšen do hodnosti kapitána, následující rok se nakonec stal majorem. V roce 1964 byl jmenován do funkce zástupce velitele armády. Mezitím si vybudoval úzké vztahy s tehdejším ugandským premiérem a prezidentem Miltonem Obotem. Spolu s Obotem pašoval zlato, kávu a slonovinu ze Zairu výměnou za zbraně a střelivo povstaleckým jednotkám v Kongu. V roce 1971, po konfliktu mezi Obote a sám, provedl vojenský převrat proti Obote. Poté převzal kontrolu nad vládou země a zavázal se uspořádat svobodné a spravedlivé volby k obnovení demokratické vlády v zemi. Pokračovat ve čtení Níže zařídil státní pohřeb bývalému králi Bugandy a prezidentu Siru Edwardu Mutesovi a osvobodil mnoho politických vězňů. Prohlásil se prezidentem Ugandy, vrchním velitelem ozbrojených sil, náčelníkem armádního štábu a náčelníkem leteckého štábu. Ve své nové roli provedl několik změn. Zavedl „Poradní radu obrany“, která byla složena především z vojenských důstojníků. Kromě toho byli vojáci jmenováni na nejvyšší vládní posty a polostátní agentury. „Útvar obecné služby“, zpravodajská agentura, byl nahrazen „Státním úřadem pro výzkum“ (SRB). Mezitím Obote, který se uchýlil do Tanzanie, začal vytvářet vlastní armádu. Následně se k němu přidalo 20 000 ugandských uprchlíků. Amin se však dozvěděl o Obotově plánu a zorganizoval „zabijácké čety“, kterým bylo nařízeno lovit a vraždit Obotovy příznivce. V roce 1972 došlo k masovému masakru, protože v kasárnách Jinja a Mbarara bylo brutálně vyhlazeno velké množství lidí patřících k etnikům Acholi a Lango. Počet obětí astronomicky vzrostl a zahrnoval lidi z různých oblastí života, včetně náboženských vůdců, novinářů, umělců, vyšších byrokratů, právníků, studentů, intelektuálů, podezřelých ze zločinu a cizích státních příslušníků. Ve stejném roce vyhnal ze země asi 80 000 Asiatů. Podniky, které drželi Asiaté, se následně ujaly jeho příznivci. Kromě toho přerušil veškeré diplomatické styky se Spojeným královstvím a znárodnil britské podniky. Jeho rozhodnutí vést „ekonomickou válku“ se ukázalo jako zbytečné, protože dále zhoršovalo již tak klesající ekonomickou situaci země. Špatné řízení a nedostatek znalostí a zkušeností byly hlavními důvody rozpadu kdysi úspěšných podniků. Během jeho prezidentství se zhoršily mezinárodní vztahy se zeměmi, jako je Izrael, Keňa, Spojené státy a Spojené království, zatímco on udržoval skvělé vztahy s Libyí a Sovětským svazem. Libye mu poskytla finanční pomoc a Sovětský svaz se stal největším dodavatelem zbraní do Ugandy. V roce 1976 bylo pod jeho správou uneseno letadlo „Air France“ a nuceno přistát na „letišti Entebbe.“ Jako rukojmí byli drženi židovští a izraelští občané. Izraelská vláda však brzy zahájila záchrannou operaci, která měla za následek smrt sedmi únosců a 45 ugandských vojáků. V roce 1978 vedla jeho brutalita a bezcitnost k výraznému poklesu počtu příznivců. Klesající ekonomický a infrastrukturní stav navíc způsobil stažení podpory z jeho armády. Vzpoura dosáhla svého vrcholu, když byli zabiti biskup Luwum a ministři Oryema a Oboth Ofumbi. Jeho stoupenci uprchli do Tanzanie. Následně zahájil invazi přes tanzanské území a převzal kontrolu nad regionem Kagera přes hranice. Ugandští exulanti, kteří vytvořili „Ugandskou národní osvobozeneckou armádu“, podporovali Tanzanii. Tanzanie zahájila útok s pomocí „Ugandské národní osvobozenecké armády“. Po útoku tanzanských „Lidových obranných sil“ se Aminova ugandská armáda stáhla. Tanzanské síly nakonec získaly kontrolu nad hlavním městem Kampala. Předvídal porážku a uprchl do Libye 11. dubna 1979. Následující rok se přestěhoval do Saúdské Arábie a zůstal tam po zbytek svého života. V roce 1989 se pokusil vrátit do Ugandy, ale zairský prezident Mobutu Sese Seko byl nucen pokračovat v životě v exilu. 
Osobní život a dědictví Polygamista Idi Amin měl nejméně šest manželů, včetně Malyamu Amina, Kay Amina, Nora Amina, Madiny Amina a Sarah Kyolaby Aminové. Rozvedl se se svými prvními třemi manželkami a spekuluje se, že zplodil 40 dětí. 19. července 2003 upadl do kómatu a byl léčen v „speciální nemocnici a výzkumném centru krále Faisala“ v saúdské Arábii. 16. srpna 2003 zemřel na selhání více orgánů. Jeho tělo bylo pohřbeno na „hřbitově Ruwais“ v Džiddě. Maličkosti Tento mocný politik, známý také jako „řezník Ugandy“, byl také plavcem a mistrem v boxu v těžké váze. 
