Narozeniny: 15. května , 1773
Zemřel ve věku: 86
Sluneční znamení: Býk
Také známý jako:Klemens Wenzel Nepomuk Lothar, princ von Metternich-Winneburg zu Beilstein, Klemens Wenzel Lothar von Metternich
Born Country: Německo
Narozen v:Koblenz, Německo
Slavný jako:Bývalý kancléř Německa
Diplomaté Političtí vůdci
Rodina:
Manžel / Ex-:Antoinette Leykam, Eleonore von Kaunitz, Melanie Ferraris
otec:Franz George Karl hrabě Metternich
matka:Maria Beatrice Aloisia von Kagenegg
děti:Marie-Clementine Bagration, Melanie Metternich-Zichy, Richard von Metternich
Zemřel dne: 11. června , 1859
místo smrti:Vídeň, Rakousko
Další faktavzdělání:Univerzita Johannesa Gutenberga v Mohuči, Štrasburská univerzita
ocenění:Rytíři Řádu Ducha svatého
Rytíř v pořadí Saint-Michel
Rytíř Řádu zlatého rouna
Řád černého orla
Řád za zásluhy o umění a vědu
Za zásluhy
Řád svaté Anny
1. třída
Řád svatého Alexandra Něvského
Řád svatého Ondřeje
Doporučeno pro tebe
Sebastian Kurz Arthur Seyss-In ... Adolf Hitler Kurt WaldheimKdo byl Klemens von Metternich?
Klemens von Metternich nebo Klemens Wenzel Nepomuk Lothar Fürst von Metternich-Winneburg zu Beilstein byl rakouský diplomat, který byl ministrem zahraničí rakouského císařství (1809–1848) a kancléřem (1821–1848). Je připomínán pro svou roli v napoleonských válkách a pro pořádání Vídeňského kongresu v letech 1814–1815. Mnozí ho chválili za vytvoření vítězného spojenectví proti Napoleonovi I. a za to, že se z Rakouska stala významná evropská mocnost. Byl také kritizován za nepřátele svobody a byl považován za někoho, kdo se pokusil zastavit sjednocení Německa a Itálie. Je však také připomínán jako vizionář, který pomáhal udržovat mír v Evropě v letech 1815 až 1914.
Image Credit https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Prince_Klemens_Lothar_von_Metternich-Winneburg.jpg (Thomas Lawrence [public domain])
Image Credit https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Klemens_von_metternich_in_his_last_years_of_life.png (Muži historie, svazek 56 [CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0)])
Image Credit https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Prince_Klemens_Wenzel_von_Metternich.jpg (Thomas Lawrence [public domain])
Image Credit https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Prince_Metternich_by_Lawrence.jpeg (Thomas Lawrence [public domain])
Image Credit https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Graf_Clemens_Metternich.jpg (François Gérard [public domain])
Image Credit https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Metternich_(c._1835-40).jpg (Neznámý malíř [public domain])Němečtí diplomaté Rakouské vůdce Němečtí političtí vůdci Ranná kariéra V roce 1794 odešel na diplomatickou misi do Anglie, kde vydal brožuru deklarující potřebu vybudování armády německého lidu. V říjnu téhož roku se vrátil ke svému otci, který poté uprchl do Vídně poté, co Francouzi zaútočili na Nizozemsko. Metternich se ponořil do lékařských a vědeckých studií ve Vídni. Zastupoval římskokatolické vestfálské počty na konci „Rastattova kongresu“ (1797–1799). „Kongres“ zajistil odškodnění německým knížatům, kteří byli Francouzi nuceni odejít. V roce 1801 byl Metternich jmenován rakouským ministrem u saského soudu v Drážďanech. Tam přišel do kontaktu s německým diplomatem Friedrichem von Gentzem. Po roce 1803 působil v Berlíně jako rakouský ministr, ale nepřesvědčil pruského Fredericka Williama III., Aby podpořil Rakousko ve válce proti Francii v roce 1805. Získal však znalosti o vnitřních konfliktech pruského státu a vypočítal jeho konec. Napoleonské války V roce 1806 byl Metternich jmenován rakouským velvyslancem ve Francii, poté, co Rakousko prohrálo bitvu u Slavkova, a také musel rozdat hlavní části svého území v „Pressburgské smlouvě“. Ve Francii přišel do styku se sestrou císaře Napoleona I. , Caroline Murat a další pařížské osobnosti. Jeho vztahy s těmito dámami, ministrem zahraničí Talleyrandem a ruským vyslancem mu pomohly získat znalosti o vnitřních záležitostech ve Francii. Shromáždil spoustu informací o Napoleonovi. V roce 1809 však Rakousko prohrálo bitvu u Wagramu proti Francii. Následně byly jeho pokusy o mírová jednání Napoleonem odmítnuty. V říjnu 1809 byl Metternich jmenován rakouským ministrem zahraničí. Pokusil se ukončit Napoleonovu vládu. Zajistil Napoleonovo manželství s Marií Louise, která byla dcerou rakouského císaře Františka I. Metternich napálil Napoleona, aby si myslel, že Rakousko podpoří Francii během jeho invaze do Ruska v roce 1812. Ve skutečnosti Rakousko tajně podporovalo Rusko. Poté, co byli Francouzi nuceni ustoupit, odhalil Metternich své skutečné záměry. Spojil se se silami proti Napoleonovi. 26. června 1813 se Metternich a Napoleon naposledy setkali tváří v tvář v Drážďanech, kde Metternich řekl Napoleanovi, že jeho vláda brzy skončí. Pokračujte ve čtení níže. Rakousko se tak spojilo s Ruskem, Pruskem a Británií a společně svrhli Napoleona v roce 1814. Poté byl Metternich králem Františkem I. jmenován dědičným princem rakouské říše. Kongres ve Vídni a Německá konfederace Spojenci, kteří zvítězili proti Napoleonovi, se shromáždili na „Vídeňském kongresu“ (září 1814 – červen 1815), kde o řízení rozhodoval Metternich. Napoleonovi se však podařilo uniknout z Elby a poté prohrál bitvu u Waterloo. Na „kongresu“ si Metternich přál zajistit postavení Rakouska vytvořením dvou konfederací, jedné italské a druhé německé, v nichž je Rakousko vedoucí silou. Navrhl také vytvoření dědičného císařského titulu v Německu. Chtěl, aby Rakousko a Prusko spolupracovaly na ochraně západní hranice Německa. S pomocí tehdejšího britského ministra zahraničí, Roberta Stewarta, vikomta Castlereagha, Metternich zastavil úplné zničení Francie. Považoval to za nutné jako preventivní opatření proti rostoucí síle Ruska. Byl také proti politice anexe, kterou navrhlo Rusko a Prusko. Nepodporoval přání Pruska anektovat celé Sasko. Jeho plány však nebyly úplně úspěšné. Německý císařský projekt nebyl Francisem podporován. Italská konfederace nikdy nevznikla. Německá konfederace byla založena v červnu 1815, ale nebyla silná. Metternich však pro Francii získal rovné postavení. Prusko snížilo své požadavky na Sasko. Dokonce i Rusku bylo zabráněno pustit se do dalších anexí. Rakousko se tak stalo silnou mocí v německé konfederaci. Protože však císař odmítl německou korunu, mělo Prusko stejné pravomoci. Pokles Metternich zavedl systém, pomocí kterého se čas od času scházejí „kongresy“, aby diskutovaly o prostředcích k potlačení revoluce. Následovaly „Kongres Aix-la-Chapelle“ (1818), „Kongres Troppau“ (1820), „Laibachův kongres“ (1821) a „Veronský kongres“ (1822). Velká Británie však později odmítla zasáhnout do vzpour jiných zemí. Viscount Castlereagh (v Troppau) a jeho nástupce George Canning tak snížili vliv Metternicha v Evropě. Pokračovat ve čtení níže V roce 1821 se Metternich stal rakouským dvorním kancléřem a státním kancléřem. Měl na starosti zadržení Napoleonova syna, vévody z Reichstadtu. Ačkoli jeho systém byl přerušen revolucemi v letech 1830 a 1831, do 13. března 1848, kdy byl kvůli revoluci ve Vídni nucen rezignovat, měl stále zásadní vliv na evropskou politiku. Poté odešel Metternich se svou rodinou do exilu. Šli do Anglie, kde mu pomohl vévoda z Wellingtonu. Poté se přestěhovali do Bruselu. Metternichovi bylo dovoleno vrátit se do Vídně v roce 1851. Byl také plodným spisovatelem. Jeho monografie později upravil a vydal jeho syn Richard, který byl rakouským velvyslancem v Napoleonu III. Rodinný a osobní život Metternich se oženil s Eleonore Gräfin von Kaunitz v září 1795. Byla vnučkou bývalého rakouského státního kancléře Wenzla Antona Grafa von Kaunitz. Tímto sňatkem tedy Metternich navázal kontakty s rakouskou šlechtou. Po Eleonorině smrti v roce 1825 se Metternich oženil s baronkou Antoinette Leykamovou v roce 1827. Po Antoinetteině smrti v roce 1829 se oženil s Gräfin Melanie Zichy-Ferrarisovou v roce 1831. Melanie zemřela v roce 1854. Měl osm dětí s Eleonore, jedno s Antoinette a pět s Melanie. Se svou milenkou Katharinou Skavronskou měl také nemanželské dítě. Jeho syn z manželství s Antoinette, Richard, Fürst von Metternich, sloužil jako rakouský velvyslanec v Paříži v letech 1859 až 1870. Metternich ztratil dvě své dcery v tuberkulóze v rozmezí 3 měsíců v roce 1820. Jeho první manželka a jeho nejstarší syn také zemřel na stejnou nemoc. Metternich zemřel ve Vídni 11. června 1859. V době své smrti mu bylo 86 let.
